UTERY 27.8.2013 - BATATUBA, KLOBOUK DOLU PANE BATO

Dnes se Guiga musi vydat k zubari, vse ale zvladne vyridit pomoci metra a tak se ja Katka a Delores muzeme vydat do maleho Zlina v Brazilii. Jedna se o Batatubu, jedno z prvnich ceskych mest zalozenych J.A.Batou pobliz 300 let stareho mesta Piracaia. Zde ma nas cesky hrdina hrob, odsud se snazil rozvinout sve aktivity do cele Brazilie.

Ridit budes Ty jakube povida Delores, vcera na dalnici ti to slo. No vyborne, to si tedy necham libit. Sao Paulo stejne jako New York nikdy nespi. Provoz je zde sileny a napriklad vecer se zde vsichni ridi mexickym dopravnim pravidlem - cervena neni zed :) To znamena, ze pokud neco nebrani vasemu prujezdu na cervenou, pak jed, stat na krizovatce se z bezpecnostnich duvodu nevyplaci. To ale neni nas pripad, my jedeme vedne. Mijime mistni slum a pokracujeme asi 70 km za Sao Paulo. 

Mistni slumy a bezzemci jsou zdejsi velky problem. Predstavte si ze vlastnite farmu, jedete na dovolenou a kdyz se vratite, na vasem pozemku jsou neznami lide, kteri se rozhodli zbytek zivota stravit prave zde. Ano tak to jsou zdejsi bezzemci. Branit se je velmi tezke, jde o jakesi organizovane skupiny, ktere se neboji vyhrozovat smrti vas ci vasich blizkych. Vpad na vas pozemek je planovany a pravne promysleny. Policie Vam nepomuze... Pani Delores a jeji rodina ma podobnych zkusenosti spoustu. S puskou strezit dum, kdyz na rece projizdi ozbrojeny clun s bezzemky, vyhrozujici ze si prijdou pro dceru chce opravdovou kuraz - klobouk dolu!

A je to tu, prijizdime do Batatuby. Krajina je,narozdil od toho co jsme videli, naprosto jina. Jsou zde kopce pripominajici Moravu, jak jinak. Tamhle stoji, ukazuje Delores na vedouci vilu na kopci, ve ktere zil J.A.Bata. Vyjizdime nahoru, srdce zacina tlouct, to je tedy neco, opravdu nadherne misto!!! Pani Delores se neubrani slzam, tolik vzpominek se ji vaze na toto misto.

Pod kopcem je rybnik, ktery nechal vybudovat Jan Tomas Bata, aby misto vice pripominalo Cechy a hned naproti stoji tovarna jiz zkrachovale firmy SAPACO, kterou zalozil Jan Antonin Bata. 

Proc zkrachovale, na to se ptame stale dokola - duvod je prosty. Po soudnich sporech s Tomasem Batou ml. a Ceskoslovenskem, zustala Janu Antoninovi pouze brazilska cast imperia. To vsak melo jen maly vliv na dalsi rozvoj, pouze penez nebylo tolik. V Brazilii podle slov pani Batove vzniklo na cca 80 prodejen, zasobovanych prave firmou Sapaco, ktera jiz v Brazilii mela jmeno. Po smrti J.A.Bati podnik presel pod spravu jeho syna Jana Tomase Batu, velmi sikovneho muze, ten se vsak zabil pri autonehode. Je to velka skoda, jak rika Delores, diky dlouhym soudnim sporum nemeli tito dva velci muzi cas na trenink svych potomku, nahla srmt tak znamenala i upadek firmy...

Jedeme dal. Tentokrate se stavujeme v zahradnictvi. Citime velkou povinnost zajit na hrob naseho velkeho ceskeho hrdiny podekovat. Odtud uz mirime rovnou na hrbitov. Po zabouchnuti dveri uz nikdo z nas nemluvi, tak silny je tento okamzik. Jdeme k hrobu hrdiny, na ktereho se organizovane zapomelo. Je to tu, velka busta J.A.Bati se tyci nad hrbitovem. V pozadi jsou krivky Moravy. Nikdo nemluvi, pouze pokladame kvetiny a tise dekujeme. 

Dekuji Vam pane Bato, velmi si Vas vazim! Dekuji za vase dilo a statecnost!!!

Pomalu se odebirame pryc, pro nikoho z nas neni lehke, po tom vsem co jsme o tomto muzi zjistili, byt na tomto miste dele.

Delores nas zve do mistni restaurace na uzasnou rybicku, pry nejlepsi v Brazilii. Jidlo je opravdu vynikajici, jen posledni dojmy ze hrbitova trochu prehlusuji chut.

Musime jeste vic prozkoumat Batatubu, zni z nasich ust. Toz pojdme, rika Delores. Je to uz delsi doba, to vite, ale Batovsky internat, Batovske domky a skola jsou tu porad. To je nadhera, jeden vedle druheho. Tady se hral fotbal, tady jsme si hrali, tamhle bydlel ten a tamten. A co tovarna, co si ji vyfotit? Ale jiste.

Prejizdime silnici a stavime u vyrobni haly. Delores jde ke zvonku a zvoni. My se snad dostaneme i dovnitr. A opravdu, je zde spravce, ktery zde jeste do nedavna prcoval. Ja si Vas pamatuji Delores, povida portugalsky pan. Hrala jste si tady. Vas tatinek me ucil, mam Batovskou skolu. Tento uzasny pannas vpousti dovnitr. Pripadam si jako bych navstevoval pyramidy. Vse je pryc, haly jsou stare, ale predstava ze se zde jeste pred par lety hemzilo na 1200 zamestnancu mi imponuje. Vchazime do haly... to neni mozne... fabrika stale jede!!! Cela hala je prazdna az na jeden stroj a pana, ktery u nej stoji. Posledni stroj vyrabi boty, opet vyuceny Batou a jeho systemem. Kdepak fabrika stale jede, i kdyz jenom jeden stroj!!! 

Prochazime cely komplex, neco je rozborene, neco se pronajima a cast je uplne uzavrena. Jedna se o to ze podnik zkrachoval a tak tu jsou zamceny vsechny stroje, ktere k datu ukonceni cinnosti mel. Pres okno nahlizime dovnitr. Hromada starych bot, stroje, rezacky na gumu... Jak vas tak vidim, povida spravce, na chvilku Vas tam pustim. 

Jsem uvnitr!!! Stara ceska vaha, stroje jeden vedle druheho, reklamni tabule s napisem Bata, pracovni stoly... kez by jsme tak neco mohli odnest, stejne to vyhodi. Kdepak nejde to. Za chvili musime halu opustit, co se da delat. Jeste fotecku se spravcem na rozloucenou a hura zpet do Sao Paula. 

V nadhernem byte, ve kterem zde spolecne s Delores a Guigou muzeme prebyvat si davame sprchu, balime posledni veci. Jeste mame par hodin, vyrazime do mexicke restaurace a pak rovnou na letiste. Emoce pri louceni jsou opet velmi silne, vime vsak, ze se jeste uvidime. Toto je teprve zacatek!

VAZENE DAMY, Z CELEHO SRDCE VAM DEKUJEME ZA VSE, CO JSTE PRO NAS UDELALI!!!

JAKUB A KATKA

PONDELI 26.8.2013 - CESTA DO SAO PAULA

Pondeli je tu, nas prodlouzeny pobyt se naklonil. Kolem desate ma pro nas prijet Delores, spolecne sni a s Guigou pojedeme do Sao Paula.

Emoce jsou citit uz od rana. Nasi uzasni pratele - Marcelo, Germino, Paulo nam predavaji darky a pomahaji balit. Ja se jeste vydavam do mesta, rozloucit se s prateli a nakoupit par poslednich veci. 

Je cas se rozloucit. Neni to nic jednoducheho, to vam tedy reknu. Tito

pratele nam tolik prirostli k srdci. Pomohli nam znovu probudit ceskou hrdost, ukazali nam snad vsechna mista sveho srdce! Pratele dekujeme, brzy se uvidime, zni z nasich ust se slzami na krajicku.

Delores prijizdi o pul dvanacte. Nalozit zavazadla a jedeme. Po ceste jeste nalozime Guigu. 800km je pred nami.

NASCHLEDANOU BATAYPORO, NASCHLEDANOU PRATELE, DEKUJEME VAM!!!

Cesta trva neco okolo 8 hodin, spolecne s casovym posunem se do Sao Paula dostavame kolem desate hodiny. Neco malo nakoupime na snidani a spokojene usiname, zitra nas ceka jeden z nejvetsich zazitku.

SOBOTA a NEDELE JEDEN DLOUHY DEN aneb SUPER SAMBA

Kde zacit, sobota se rozjizdi pozvolna. Dnes mame sanci se alespon trochu vyspat, a ze je to k nadchazejicim udalostem potreba :)

Tak tedy, ja vstavam kolem devate, vcera jsem se odpojil od skupinky pratel, ktera oslavy trochu protahla, o neco drive. Dopisuju denik, cekam na ostatni az vrati z Nove Andradiny a pomalu jdu na misto zitrejsich oslav pomoci Evandrovi.

U Centro de Memoriam uz jsou postavene reproduktory, zakladni kamen je pripraven, ted uz jen uklidit spadle listy pod stromem a je hotovo. Alespon z naseho pohledu, Evandro a Delores kolem cele te slavy stravili spousty hodin dobrovolne prace. Za coz jim patri nase velka poklona a diky.

Kdyz uz neni co delat, jdeme k Paulovi. Dnes pujdeme na koncert povida... A kam... do tenisoveho klubu, bude tam hrat Be s kapelou.... Vyborne a kdy to zacina?... No preci o pulnoci....

Vazeni pratele, mame tu dalsi prispevek do rubriky, co je v Brazilii jinak. Zdejsi koncerty a zabavy, zacinaji nejdrive o pulnoci. Mozna se to zda divne pouze me, ale co to sakra je? :) Cely vecer sedite, cekate, uz by jste pomalu chteli jit spat a kdyz jste unaveni uz opravdu hodne... zabava zacina :)

Na to ze je zabava pouze mistni, smekam pred profesionalni organizaci teto akce. Parkovani, novinari, vyhazovaci, uvadeci, kontrola zbrani, vip zona, velmi povedene podium a svetla... moc pekne.

Zitra by bylo dobre aby jste u me byli v 5 rano, zni mi hlavou slova Delores, ktera nas ma obleknout do kroju pro slavnostni pruvod. Z tohoto duvodu tancujeme pouze do 3 do rana, to aby jsme se mohli vyspat :) 

Je to jedna z nejhezcich zabav, ktere jsem zde zazil, kapela nasich znamych je uzasna, tak trochu na zpusob ceskeho Kristofa a to jeste se spetkou samby. Myslim si ze by jsme neprestali tancovat, nebyt te rani slavy.

Probouzime se o pul pate, spanek trval hodinu a pul. Zombieee, asi tak nejak vsichni vypadame:), koncert ale rozhodne stal za to! Delores je uz davno vzhuru, chysta nam kroje a jednoho po druhem nas stroji. Prichazi stale novi ucastnici. Kdyz jsme obleceni, vyrazime k zakladnimu kamenu kaplicky, kde bude brzy umisteno jiz zminovane jezulatko.

Zde uz cekaji lide. U maleho pultiku stoji knez a pronasi stridave s Evandrem a dalsimi rec. My si rozdavame vlajky a rozdelujeme se na pary. Kroje jsou nadherne!!! Ja mam na sobe kroj ze Straznice, Katka z Prahy. Celkem zde mame ctyri pary a 4 vlajky - prvni je ceska, druha brazilska, treti vatikanska, ctvrta z Bataypory. Ceska krev - ja a Katka mame ceskou vlajku. Je to nadherny pocit. Nikdy jsem se necitil byt vetsi Cech nez zde v Bataypore.

Prijizdi pozarni auto a pred nim vojenska policie. Na pozarnim aute je jezulatko. Hasic podava posklenou skrinku knezi. My v parech v krojich s vlajkou stojime pred moravskou branou (oblouk, ktery zde stoji ku pamatce zdejsich ceskych obyvatel). Knez prebira jezulatko a kraci k zakladnimu kameni, my s vlajkami se otacime a jdeme za nim. Je to sranda, nic jsme necvicili a tak se jenom ze stran a zezadu ozyva, stuj, bez, doprava, do leva... :)

Po modlitbe a slavnostni reci je cas vydat se na pochod ke kostelu, kde probehne mse. Jezulatko se opet poklada na pozarni vozidlo a my i s vlajkami jdeme pred nej. Pruvod zacina - ministranti s kriziem, krojovane pary s vlajkami, pozarni vozidlo s knezem a jezulatkem a lide nasledujici vozidlo.Pomalym krokem jdeme kupredu. Uchop vlajky je trochu namahavy, ale hrdost na ni mi neda povolit:) Lide vychazeji z domu a pripojuji se k pruvodu. V polovine cesty stavime, probiha modlitba... ruce se klepou :) , ale ne ja nepovolim. Jakoby za mnou byla cela ceska zeme - tak nadherny pocit jsem jeste nezazil. Prichazime ke kosteliku, vytvarime vchod pro procesi. Posleze vchazime do kostela a vlajky odkladame do stojanu. Zacina mse.

Unava z predesleho, vlastne ranich hodin tohoto dne me dohani. Mam co delat, abych neusnul. Nejsem sam, Marcelo (take v kroji) uz davno spi v lavici :) 

Po msi se vsichni fotime, zdravime a objimame. Jezulatko jako by vsechny propojilo :) Nadherna akce - dekujeme Delores, dekujeme Evandro, dekujeme vsem z Bataypory!!!

Je cas se odstrojit, kdyz v tom prichazi dalsi nadherna udalost. Bratranci od Delores prijeli na navstevu. Dva panove z Batovi rodiny zde sedi na gauci u Delores s vyraznymi rysy sveho dedecka. Povidame o vsem moznem, pro me osobne jde o velky, necekany zazitek :)

Tak, ted trochu spanku..., ale kdepak, jeste jsme nebyli na obede :) Aby toho nebylo malo, mame dnes rovnou dva. Prvni u Evandra, druhy v shuhaskerii se vsemi ostatnimi. Tentokrat stejnou chybu, jako posledne, nedelam. Zadna ryze, pouze masicko a zeleninka - vynikajici :)

Martina, uzasna ucitelka, ktera zde pred casem ucila cesky jazyk a v patek prijela opet do mesta, nas zve k sobe domu na babovku. Skoda ze prijela az ted, je sni takova sranda :) Spolecne s Jindrichem Trachtou si pronajima maly domecek, kde travime odpoledne. Asi nejlepsi je hra Aktivity, kterou se snazime hrat v cesko-brazilskych parech :)

Jeste se loucime s Vazenou pani Marinou (manzelkou po panu Trachtovi) a pomalu se jdeme pripravit na palacinkovou party. Uz zitra bohuzel odjizdime, a tak nas napadlo neco malo uvarit a vsechny pozvat.

Propujcili jsme si kuchyni pani Delores a tak zatimco jsou ostatni na prednasce o jezulatku, smazime palacinky o sto sest. K nasemu prekvapeni prichazeji skoro vsichni. Dokonce i Evandro, ktery byl tolik unaveny si na nas cas nasel. Palacinky zmizely jako barak v tornadu. Pripijime si na zdravi a prislib dalsiho setkani... Panecku, to byl ale den!

DEKUJEME PRATELE!!!