Ted kdyz jsme na jednom miste, nektere veci se opakuji - snidane, odchod do pametniho centra atd. Je pravda ze si obcas zapomenu klice, ale jinak je to stejne.
Moc se mi libi zdejsi pristup k zivotu. Jakmile skonci prace, zacina oslava :) Vlastne, nekdy ani nemusi skoncit :)
Dnes jsme po obede ani nestihame poradne zacit, kdyz v tom prijizdi Germino a Marcel, aby se nas zeptali, jestli pujdeme plavavat - reka Parannaa vzdalena asi 70 km od Bataypory. Co Vam mam povidat, rozhodnuti je okamzite. Jeste tu dodelame nejake knihy a pak muzeme vyrazit.
Reka Paranna je veletok, po kterem drive v techto mistech jezdily parniky a to až do chvile, kdy se sikovni lide (J.A.Bata) zasadili o vybudovani mostu. Tato reka pripomina sirkou sveho toku spise jezero a je prirozenou hranici brazilskych statu Mato Grosso do Sul a Sao Paulo.
Koupel v teto rece je neuveritelna, energie sala z kazde kapky. Jsme v jakemsi kempu tesne pred zapadem slunce. Nikdo tu neni i kdyz nam je teplo pro mistni je to porad malo.
Hrajeme kulecnik a popijime zdejsi pivo, mezitim zapada slunce. Nadherny pohled.
Vracime se na zpet. Dnes ma v mistni skole prvni hodinu cestiny zdejsi staronova ucitelka Martina Pilatova. Je to uzasna zena, ktera zde ucila jiz pred rokem. Je spisovatelkou, pise pro cesky casopis Respekt a prave hleda inspiraci pro svuj novy roman. Kluci nechteji prijit pozde a tak uhanime jako sanitka.
Na uvodni hodunu prichazi zhruba 12 lidi. Vsichni maji na sobe alespon jeden kousicek s napisem Ceska republika. Martina se snami vita a pousti pohadku - Maxipes fik. Posleze rozebira jednotlive vety. To same nasleduje u ceske pisnicky. Lekce trva zhruba hodinu a pul.
Po skonceni si prohlizim skolu, nese jmeno J.A.Bati. Jeho obraz visi ve reditelne skoly. Jinak je skols mensi a tak se zde deti uci od rana do vecera, aby se vsichni vystridali.
Žádné komentáře:
Okomentovat