Občas se musím zamyslet nad tím, jak to v naší zemi vlastně chodí. Pokud mám být upřímný, většinu času ale raději toto téma vynechávám a hledím si svého. Politika, korupce, komunistická historie, "objektivní" média, jakýsi český přístup - kéž by sousedovi zemřela koza a mnoho dalšího. Nezlobte se, ale věřím že máme na víc. Vlastně už jsme to spoustakrát v historii dokázali a tak místo nářků a negativních zpráv všude okolo se raději ohlížím po lidech, kteří dokázali překročit svůj vlastní stín.
Jedním z takovýchto lidí byl dle mého názoru Jan Antonín Baťa, člověk který nejen že svůj stín překročil, ale pomohl k tomu celé řadě českých lidí, na které dnes vzpomíná celý svět.
Dovolte mi, abych Vám zde popsal pár zakladních faktů, které jsem měl možnost nejenom zde v Bataypoře studovat.
Jan Baťa byl nevlastním bratrem slavného zakladatele firmy téhož jména Tomáše Bati.
Tomáš byl velký člověk a vlastenec, dokázal toho opravdu spoustu - založil firmu a postaral se o její první rozkvět. Jako první v České republice zavedl 5ti denní pracovní týden, spoluúčast dělníků na zisku firmy, nechal vybudovat světoznámou nemocnici, banku, firmu Barum na pneumatiky, zavedl podnikatelskou školu práce a mnoho dalšího! Do své smrti v roce 1932 vytvořil celkem 24 podniků, 1045 prodejen a zaměstnal 16 560 zaměstnanců. Věcí, které sám a později se svým bratrem vykonal bylo nespočet. Věřte mi, pokud bych měl vše popsat, četli by jste ještě zítra.
Co se ale stalo? Jistě, nebýt Tomáše, nikdy by nevznikla světoznámá firma, nebýt jeho talentu, síly, vytrvalosti a práce, nikdy by nebyla tam kde jí za tragických okolností (Tomášova smrt při leteckém neštěstí v roce 1932) Jan převzal. A nebýt jeho tragické smrti...kdo ví. Na tomto světě se však věci odehrávají podle nám neznámých scénářů a tak se stalo, že Jan Antonín Baťa převzal precizně vyrobené "housle" svého bratra.
Vážené dámy a pánové, jistě, to se tak občas stává, někdo zemře a jiný jeho práci převezme a dokončí. Řečyle není jen tak o nějakém dokončení. Řeč je o člověku světového rozměru, troufám si říci tak silného českého vlastence, který dokázal pomocí bratrových "houslí" probudit národ k hrdosti, rozdmýchat plamen sounáležitosti, konstruktivních řešení a společné práce!!! Řeč je o člověku, který se do posledního dechu bil za svobodu a český národ a to vždy a všude! Možná Vám to příjde přehnané, směšné, nebo přitažené za vlasy, ale takoví lidé opravdu existují! Velcí lidé krve orlů, kteří z kamene tesají drahokamy, sami se postaví do první linie a hrdě vedou svůj lid kupředu v pravdě a lásce.
Tomáš si Jana vybral pro jeho sebevědomí a odvážnost. Přímý potomek ještě nebyl na světě a šéf potřeboval zástupce pro případ nejvyšší nouze. Tož tu byl Jan, malý kluk, který se nebál bojovat proti přesile se zlomenou rukou. Malý chlapec jenž se nespokojil s malými sny. Tož ho vyučil jak se u Baťů sluší a patří věcem rozmanitým. Škola to nebyla jednoduchá, Jan byl vyslán do Německa na zkušenou do továrny, prošel všechny pozice ve firmě a když přišel čas, byl mu svěřen úkol, postavit na nohy fabriku v USA. Neuspěl - zkušenosti, podmínky, doba, kdo ví. Na chvilku se se svým bratrem dokonce rozešel a začal přemýšlet nad fabrikou vlastní, to by ale nemohl být Baťa, aby se neusmířil s bratrem. Roky plynuly jako voda a Jan byl stále obratnějším spojencem Tomáše. Představte si tu věc, jako jediný byl schopný přesvědčit Tomáše o správnosti Rašínova plánu devalvace zboží o 50%. Firma Baťa byla zase první, která se hrdě postavila zachránit zemi. Však se taky ihned Jan dostal do hledáčku komunistických agentů. Povstání následovalo okamžitě, v roce 1922 se uskutečnil pochod na Zlín, fabrika a Baťův útlak musí skončit! Cože, pomyslel si Jan, ani omylem! Schromáždil sokoly, orly (tělovýchovné kluby) a povstalcům jako první vyšel vstříct s narychlo vyrobeným obuškem! Kdepak, práce je klíč a my svou práci uchráníme!
Stalo se neštěstí, bratr Tomáš (zakladatel) jenž Jana vychoval spadl s letadlem. Kdo jiný by mohl pokračovat v jeho stopách...Tomáš dávno rozhodnul o této možnosti a svému bratru fabriku celou prodal, závěť i kupní smlouva zněla jasně!
Já podepsaný Tomáš Baťa prodávám Vám J.A.Baťovi a Vy ode mne kupujete veškeré akcie Baťa a.s. Zlín za obnos 50 milionů měny československé. 10. května 1931
Nová etapa firmy a naší vlasti mohla začít. Dokončení bratrovy práce, jistě! Dostavují se fabriky i města založené Tomášem, ale tím to teprve začíná. Přichází mohutný rozvoj firmy Baťa na všechny kontinenty kromě Austrálie. Škola práce se rozšiřuje a nabízí vzdělání dosud nevídané kvality, lidé z celého světa se na školu ve Zlíně snaží dostat! Co neumí vyřešit inženýr, vyřeší Jan, aneb přenést kopec hlíny přeci není žádný problém - dostává čestný doktorát na univerzitě v Brně. Výškové budovy, rozmach města, nové továrny, pracovna ve výtahu pro větší efektivitu, továrna na letadla, návrhy silnic, dálnic na propojení celé, tehdy na jednotlivé části separované, země. Plavební kanál, podpora literární tvorby a velký kámen úrazu - návrhy a připomínky politikům na lepší správu země a její prosperitu (kniha: Budujeme stát pro 40 000 000 lidí). Zanedlouho se Janovi ve světě neřekne jinak než "Král bot", nechce nikoho následovat, chce být vepředu ale to né sám, nýbrž se svými kolegy zaměstnanci - sám pro sebe si nechává pouze 5% firemního zisku, vše ostatní jde do rozvoje a mezi pracovníky.
Kodex pro pracovníky:
- dobrá a výnosná práce, která není nadměrně únavná
- pěkný obytný dům za nízké nájemné
- kvalitní strava, kterou lze částečně vypěstovat na vlastním záhumenku
- možnost vzdělání pro svoje děti i sebe samého
- zajištění hygieny a zdraví pro sebe i rodinu
- odpočinek a sport pro sebe, manželku i děti
- možnost našetřit prostředky pro děti i pro vlastní stáří
Ševče, drž se svého kopyta zní z nejvyšších pater politiky, kdepak dálnice, kdepak infrastruktura... Tož když to nejde s politiky, půjde to bez nich řekl si Jan, sám založil firmu na budování silnic... ale přišel větší nepřítel. Hitler začal klepat na dveře. Tož budeme se bránit, jak jinak znělo ze Zlína, odkud také plynuly nemalé částky na výstavbu pevností. Fabriky byly připraveny ze dne na den pustit se do výroby pro válku potřebných věcí. Často jezdil Baťa do Prahy radit se o dalším postupu. Vyzíval největší literáty k tvorbě, lidi k práci - která všechny spojí, sám mluvil ke všem lidem rozhlasem i psaným slovem! Kdepak, Baťa se nevzdává!
Pak však přichází rána! Byli jsme prodáni! Vzdáváme se! Ženy, které uměly řídit tramvaje, aby chlapi mohli bojovat, po zuby ozbrojené pevnosti na hranicích a skvěle trénovaná armáda, místo kabelek plynové masky, fabriky připravené na válečnou výrobu, tanky, zbraně... a pak....jen smutek pláč a pochod se svíčkami. Morava nemohla mlčet, Jan se otevřeně pustil do kritiky politiků zahraničních i domácích. Vše mu bylo pouze přičteno na černý list...kdepak ševče drž se svého kopyta!
Jan je vyzván pro kandidaturu na prezidenta, odmítá, politika není nic pro něj. Místo toho je ve Zlíně se svými lidmi a snaží se zachránit to co by nepřítel zneužil, pošlapal a zničil. S velkou rychlostí exportuje minitovárny, dokumenty, zásoby, zboží a hlavně ohrožené lidi (židovské rodiny) do zahraničí. Přes 300 židovských rodin bylo exportováno - zachráněno, představte si to!!! Fabriky vytvářely menší fakbriky, které měly v případě války udržet firmu v chodu a zásobovat odboj penězi.
Odchod je nutný, alespoň pro Jana. Živý bude více platný! Pod záštitou světové výstavy v USA odplouvá a zakládá pobočku v americkém Belcampu. Němcům tvrdí, že se vrátí, aby ochránil zaměstnance v protektorátu. Ze stejného důvodu Benešově exilové vládě zasílá horentní sumy pod pseudonimy (peníze jsou použity i na výrobu ponorky). Snaží se pomoci, nechce však ohrozit přátele ve Zlíně.
Další rána přichází záhy, Británie a USA Baťu umisťují na černou listinu - kuli zášti, konfiskaci obrovského majetku, strachu z obrovské konkurence (USA)? Důvodů je spousta. Hlavní nálepkou je Baťa - možný kolaborant a případná Hitlerova 5.kolona v USA. Vše je naprosto absurdní. Baťa je odříznut od většiny financí a majetku.
Brazilská náruč se otevírá, útěchu Baťa nalézá právě zde. Zdejší lidé, především z těch nejvyšších pater politiky moc dobře vědí jaký je Jan člověk. Pojď k nám a udělej z naší země druhou USA. Pro Baťu, žádný problém.
Bolí ho srdce, to se ví, stále podporuje exilovou vládu a doufá v pravdu, která byla tak moc znásilněna. Pouští se do práce, jak jinak! Staví Batatubu nedaleko Sao Paula a školí Brazilce k práci - vzniká zde malý Zlín. Jan Baťa má jasný plán, k absolutní soběstačnosti každého z měst stačí 15 let a přesně stanovený finanční plán. V Brazílii jich vznikne 10 a bude zde nová Baťova základna.
Vážení přátelé a teď pozor! Do tohoto roku (1942) firma Baťa vlastní na 120 podníků po celém světě, 5810 prodejen a zaměstnává 116 700 zaměstnanců. Jan Baťa od smrti bratra zvětšil firmu rovnou 7x!!! Teď je v Brazílii a světové mocnosti mu upírají majetek.
Přichází jedna z nejhorších ran, válka končí a Jan, místo aby se vrátil zpět domů jako hrdina a budovatel, který postaví zemi opět na nohy, je v nepřítomnosti (bez jakéhokoli předvolání k soudu) odsouzen Národním soudem! Jeho advokátům jsou upřena práva, svědci nevypovídají, pouze čtou své výpovědi (není možné položit otázku), připomínám že Jan nedostal předvolání a advokáti nedostali spis obžaloby. Tento soud není organizován pro souzení, ale odsouzení. Čestní lidé se vzdávají funkcí a odcházejí od soudu, jakýkoliv protest je potlačen. Advokát který vyslovil veřejný protest na podjatost soudu byl po přelíčení zbaven práva na výkon advokacie a posléze odeslán do pracovního tábora...
Přátelé, toto je velmi smutná část naší historie! Špinavosti, které zde popisuji jsou jen zlomkem všeho co se odehrálo, důležíté je, že rozsudek zněl jasně 15 let žaláře a konfiskace majetku...je odsouzen za to, že se veřejně nevyslovil proti okupantům a bránil v tom i spolupracovníkům... Rudá hladina nad Českosslovenskem se uzavírá.
Jan nese tuto křivdu velmi těžce, přesto nepřestává v práci hodné králů a vladařů. I bez prostředků staví nová města. Peníze se vydělají.... První je již zmíněná Batatuba, následuje po manželce pojmenovaná Mariapolis, Bataguasů a nejmladší 20. Baťovo město, ve kterém se právě nacházím -Bataypora. Zdejší lidé Baťu milují! Král bot se nevzdává, ale co je hlavní, zdá se být takřka bez jakékoliv zlosti, či zášti! Stále se dívá dopředu a vytváří - je jedno co, je toho spousta. Tady bude cihelna, támhle kino, potřebujeme tolikhle a vyděláme to na tomto!
V tom přichází snad poslední rána, Tomík! Přímý potomek po zakladateli Tomášovi otevírá soudní při proti svému strýci. Závěť a smlouva o prodeji majetku je podvrh tvrdí u mezinárodních soudů. Jan nemá pevnou půdu pod nohama, veškerá dokumentace zůstala v nýní komunistickém Československu, v tom, které Jana odsoudilo. Nemůže se bránit. Pře je zuřivá, král bot si nedokáže vysvětlit zradu od může z rodiny, jenž mu byl po bratrově smrti synem. Zákeřnosti z Tomíkovy strany jsou velmi podlé, v tandemu s Československem chtějí českého hrdinu připravit o vše. Nebýt spravedlivých soudců brazilských, odvezli by záškodníci i hlínu z cest, které zde Baťa nechal vybudovat... Tomík díky lživým (všechny doklady o pravdivosti tohoto tvrzení se nachází v rukou správných lidí) získává značnou část zahraniční firmy Baťa. Janovi zůstáva pouze část na území Brazílie. Ani v tento moment se král bot nevzdává, staví mosty a pracuje na městech. S prezidentem USA Kennedym dojednává financování na kolonizaci území dnešního Matto Grosso do Sul (zdejšího státu) a je navržen na Nobellovu cenu míru paní Rooseveltovou - to by však nebyl Baťa aby se nominace nevzdal ve prospěch brazilského přítele....
Právě teď píšu tento příspěvěk u stolu v Bataypoře, kde Král bot dostal jeden z posledních infarktů. Přes zeď sedí starší dáma, která mu přispěchala jako první na pomoc (manželka Jindřicha Trachty - Marina) a kousek odsud od baráčku je letiště (již nefunkční), ze kterého tento velký muž naposledy odletěl do Sao Paula.
Jan Antonín Baťa umírá na infarkt 23. srpna 1965 v Sao Paulu. Jeho smrt se na hodinu přesně shoduje s otevřením mostu přes řeku Paranná, který sám inicioval stejně jako spoustu předchozích mostů mezi národy a lidmi především...jak symbolické.
Jan Antonín Baťa zlomen, komunistickým Československem a Tomíkem Baťou vymazán z dějin???
A tož to teda ne! Vážení přátelé, příběh pokračuje. Krev není voda jak se říká a to by nesměla být Janova rodina Janova, aby přestala bojovat...
v roce 2007 byl Jan Baťa uznán a očištěn, do dnes však podle ukradený majetek nebyl vrácen a tak se vytrvale pokračuje v boji!
Dámy a pánové, Jan Antonín Baťa je, troufám si říci, Československé zlato. Laskavá, velkorysá a čestná část našich srdcí, kterou se nám pokusilo několik malých slepic, jak by řekla Delores Baťa, vzít. S touto částí našeho srdce dokážeme cokoliv, stačí si to pouze uvědomit a znovu se narovnat!
Pamatujte, My jsme orlové!
Váš Jakub Petera
Žádné komentáře:
Okomentovat