Dnes jsme nesnidali, tak znelo doporuceni od Guigy, ktera nas dnes bere podivat se na jatka.
Ano slysite spravne, tuto nabidku jsme dostali pri prvni navsteve u Batu na fazende. Jak bych to... vim ze je to zvlastni vylet, ale na druhou stranu, pokud jime maso, meli bychom take vedet jak se dostane k nam na talir a to vcetne smrti zvirete, pokud to nejsme schopni pojmout, pak by jsme jej pravdepodobne ani nebyli schopni ulovit, tim padem ani jist.
Je mi trochu nevolno, fakt ze se jedeme podivat na to jak se z ziveho stava nase potrava... nejsem zrovna typ cloveka, ktery by tuto vec bral s nadsazkou.
Prijizdime k zavodu, je umisten v peknem prostredi objlopen lesy. Guiga sem cas od casu odvazi sve kravicky a tak se zna se zdejsim reditelem. Ten nas vita v kancelari, oblecte si toto bile obleceni a za chvilku muzeme vyrazit. Neni mi dvakrat hej, stale se mi vybavuji sceny z filmu Atlas mraku...
Nejprve se jdeme podivat na uplny zacatek, ohradu, ve ktere kravicky travi sve posledni chvile :( Myslim ze tato cast je nejhorsi. Nad ohradou jsou sprchy, ktere maji cele stado zklidnit. Z ohrady dale vede uzky koridor az do budovy. Nahanec rozdeli stado na mensi a timto koridorem kravicky vede az pred budovu. Zde jsou dvere a za nimi jen zvuk tlakove pistole. Jedna po druhe vchazi dovnitr...
Jdeme do budovy. Je nutne vycistit si holinky. Jste pripraveni, pta se Guiga, pokud budete mit problem, staci kdykoliv rici. Uz jen kyvu hlavou... Dvere se oteviraji, v tu ranu nas do nosu prasti zapach krve. Primo pred nami je linka a na ni visici jiz opracovane kusy masa... nebudu Vas trapit, prochazime jednotlive casti podniku a vynechavame pouze jedinou, kam neni mozny pristup - vzduchovou pistoli. Podle veterinaru je smrt okamzita - snad to jedine dokaze trochu uklidnit. Takhle to je a chodi, spousta krve, zapachu a samostzrejme i smutku - alespon u nas co celou vec vidime poprve.
Po tom vsem si davame tere-re s majitelem a reditelem podniku. Me osobne je tak nejak vselijak.
Odjizdime zpet, dnes mam velmi silny pocit ze bych mel napsat clanek o panu Batovi a tak se poustim do prace v Centro de Memoriam. Verte nebo ne, po dopsani zjistuji ze je to dnes prave 48 let od jeho smrti...neuveritelne!!!
Spravnost udaju kontroluji s Delores a jeste vecer si s celou zdejsi rodinou pratel na tuto vyznamnou udalost pripijim.
Velmi poucny den, to Vam povim.
Žádné komentáře:
Okomentovat