Dnes se Guiga musi vydat k zubari, vse ale zvladne vyridit pomoci metra a tak se ja Katka a Delores muzeme vydat do maleho Zlina v Brazilii. Jedna se o Batatubu, jedno z prvnich ceskych mest zalozenych J.A.Batou pobliz 300 let stareho mesta Piracaia. Zde ma nas cesky hrdina hrob, odsud se snazil rozvinout sve aktivity do cele Brazilie.
Ridit budes Ty jakube povida Delores, vcera na dalnici ti to slo. No vyborne, to si tedy necham libit. Sao Paulo stejne jako New York nikdy nespi. Provoz je zde sileny a napriklad vecer se zde vsichni ridi mexickym dopravnim pravidlem - cervena neni zed :) To znamena, ze pokud neco nebrani vasemu prujezdu na cervenou, pak jed, stat na krizovatce se z bezpecnostnich duvodu nevyplaci. To ale neni nas pripad, my jedeme vedne. Mijime mistni slum a pokracujeme asi 70 km za Sao Paulo.
Mistni slumy a bezzemci jsou zdejsi velky problem. Predstavte si ze vlastnite farmu, jedete na dovolenou a kdyz se vratite, na vasem pozemku jsou neznami lide, kteri se rozhodli zbytek zivota stravit prave zde. Ano tak to jsou zdejsi bezzemci. Branit se je velmi tezke, jde o jakesi organizovane skupiny, ktere se neboji vyhrozovat smrti vas ci vasich blizkych. Vpad na vas pozemek je planovany a pravne promysleny. Policie Vam nepomuze... Pani Delores a jeji rodina ma podobnych zkusenosti spoustu. S puskou strezit dum, kdyz na rece projizdi ozbrojeny clun s bezzemky, vyhrozujici ze si prijdou pro dceru chce opravdovou kuraz - klobouk dolu!
A je to tu, prijizdime do Batatuby. Krajina je,narozdil od toho co jsme videli, naprosto jina. Jsou zde kopce pripominajici Moravu, jak jinak. Tamhle stoji, ukazuje Delores na vedouci vilu na kopci, ve ktere zil J.A.Bata. Vyjizdime nahoru, srdce zacina tlouct, to je tedy neco, opravdu nadherne misto!!! Pani Delores se neubrani slzam, tolik vzpominek se ji vaze na toto misto.
Pod kopcem je rybnik, ktery nechal vybudovat Jan Tomas Bata, aby misto vice pripominalo Cechy a hned naproti stoji tovarna jiz zkrachovale firmy SAPACO, kterou zalozil Jan Antonin Bata.
Proc zkrachovale, na to se ptame stale dokola - duvod je prosty. Po soudnich sporech s Tomasem Batou ml. a Ceskoslovenskem, zustala Janu Antoninovi pouze brazilska cast imperia. To vsak melo jen maly vliv na dalsi rozvoj, pouze penez nebylo tolik. V Brazilii podle slov pani Batove vzniklo na cca 80 prodejen, zasobovanych prave firmou Sapaco, ktera jiz v Brazilii mela jmeno. Po smrti J.A.Bati podnik presel pod spravu jeho syna Jana Tomase Batu, velmi sikovneho muze, ten se vsak zabil pri autonehode. Je to velka skoda, jak rika Delores, diky dlouhym soudnim sporum nemeli tito dva velci muzi cas na trenink svych potomku, nahla srmt tak znamenala i upadek firmy...
Jedeme dal. Tentokrate se stavujeme v zahradnictvi. Citime velkou povinnost zajit na hrob naseho velkeho ceskeho hrdiny podekovat. Odtud uz mirime rovnou na hrbitov. Po zabouchnuti dveri uz nikdo z nas nemluvi, tak silny je tento okamzik. Jdeme k hrobu hrdiny, na ktereho se organizovane zapomelo. Je to tu, velka busta J.A.Bati se tyci nad hrbitovem. V pozadi jsou krivky Moravy. Nikdo nemluvi, pouze pokladame kvetiny a tise dekujeme.
Dekuji Vam pane Bato, velmi si Vas vazim! Dekuji za vase dilo a statecnost!!!
Pomalu se odebirame pryc, pro nikoho z nas neni lehke, po tom vsem co jsme o tomto muzi zjistili, byt na tomto miste dele.
Delores nas zve do mistni restaurace na uzasnou rybicku, pry nejlepsi v Brazilii. Jidlo je opravdu vynikajici, jen posledni dojmy ze hrbitova trochu prehlusuji chut.
Musime jeste vic prozkoumat Batatubu, zni z nasich ust. Toz pojdme, rika Delores. Je to uz delsi doba, to vite, ale Batovsky internat, Batovske domky a skola jsou tu porad. To je nadhera, jeden vedle druheho. Tady se hral fotbal, tady jsme si hrali, tamhle bydlel ten a tamten. A co tovarna, co si ji vyfotit? Ale jiste.
Prejizdime silnici a stavime u vyrobni haly. Delores jde ke zvonku a zvoni. My se snad dostaneme i dovnitr. A opravdu, je zde spravce, ktery zde jeste do nedavna prcoval. Ja si Vas pamatuji Delores, povida portugalsky pan. Hrala jste si tady. Vas tatinek me ucil, mam Batovskou skolu. Tento uzasny pannas vpousti dovnitr. Pripadam si jako bych navstevoval pyramidy. Vse je pryc, haly jsou stare, ale predstava ze se zde jeste pred par lety hemzilo na 1200 zamestnancu mi imponuje. Vchazime do haly... to neni mozne... fabrika stale jede!!! Cela hala je prazdna az na jeden stroj a pana, ktery u nej stoji. Posledni stroj vyrabi boty, opet vyuceny Batou a jeho systemem. Kdepak fabrika stale jede, i kdyz jenom jeden stroj!!!
Prochazime cely komplex, neco je rozborene, neco se pronajima a cast je uplne uzavrena. Jedna se o to ze podnik zkrachoval a tak tu jsou zamceny vsechny stroje, ktere k datu ukonceni cinnosti mel. Pres okno nahlizime dovnitr. Hromada starych bot, stroje, rezacky na gumu... Jak vas tak vidim, povida spravce, na chvilku Vas tam pustim.
Jsem uvnitr!!! Stara ceska vaha, stroje jeden vedle druheho, reklamni tabule s napisem Bata, pracovni stoly... kez by jsme tak neco mohli odnest, stejne to vyhodi. Kdepak nejde to. Za chvili musime halu opustit, co se da delat. Jeste fotecku se spravcem na rozloucenou a hura zpet do Sao Paula.
V nadhernem byte, ve kterem zde spolecne s Delores a Guigou muzeme prebyvat si davame sprchu, balime posledni veci. Jeste mame par hodin, vyrazime do mexicke restaurace a pak rovnou na letiste. Emoce pri louceni jsou opet velmi silne, vime vsak, ze se jeste uvidime. Toto je teprve zacatek!
VAZENE DAMY, Z CELEHO SRDCE VAM DEKUJEME ZA VSE, CO JSTE PRO NAS UDELALI!!!
JAKUB A KATKA
Díkly za zajímavý článek!
OdpovědětVymazat