Rano se probouzime zaboreni do sedacek. Cesta ubiha jako voda a podle jizdniho radu za chvili dorazime do cilove stanice.
Jedeme pres reku Parnna, v zivote jsem nevidel tak siroke koryto reky, autobus pres reku jede zhruba 10 minut zhruba 80 km/h. Tak tudy asi tenkrat jezdili, to je asi ten most ktery nas pan Jan Antonin Bata pomahal budovat. Neuveritelne!!! Pri prejezdu mostu vychazi slunce, Nadhera!
Krajina se podoba te nasi venkovske. Je tu hodne luk sem tam nejaky strom. Velmi ruda puda. Projizdime pres platebni brany, snad jen ty nas obcas malinko zbrzdi. Motto grosso hlasi ridic, ihned ve me stoupa nadseni a zacinaji se mi vybavovat jednotlive kapitoly moji tolik oblibene knihy o J.A.Batovi
Velka socha Jezise s otevrenou naruci, pravouhle silnice a pruhy palm. Ze by to bylo ono? Batypora hlasi ridic z kabiny. No to je skvele, jsme tady, radujeme se s Katkou. V tu ranu me prepada lehka nervozita, jak se asi budeme domlouvat, v hlave mam pekny gulas jazyku a vubec me nenapda, jak se vubec na neco zeptat, nebo jak se se zdejsimi privitat. Na autobusovem nadrazi jsou dve strechou propojene budovy, toalety a bar. Na oklnich lavickach cekaji mistini lide na dalsi spoje a tu a tam kolem nas nekdo projde. Do batohu zandavame spacaky, ktere jsme vecer v autobuse puzili proti klimatizaci. Nikdo tu na nas nikdo neceka, co ted? Napada nas jit se zeptat do baru a me prepada velmi neprijemny pocit, jak se mam vubec zeptat, nic me nenapada. Je tu nekde pan Trachta, leze ze me lamanou spanelstinou smerem ke zdejsi usmevave barmance. Chvili me jen tak pozoruje a meri pohledem, pak prikavne a cosi zadrmoli, ano zavolam mu tady se posadte. Skvele!
Sedime v baru a cekame, po chvili na nas barmanka pokyne, to auto co prijizdi je tu pro Vas :) Protoze jsme se zdejsimi nic moc neprohodili, naposledy se usmejeme, bereme batohy a utikame ven. Vystupuje pan s kulatymi brejlickami a cernovlasa pani. Ahoj ja jsem Marketa - nova ceska ucitelka jak pozdeji zjistujeme a tohle je Eurico. Nasedame do auta a odjizdime pryc. V aute vse zacina, cesky, anglicky, portugalsky...kazdy mluvi jinak, nakonec to ale vypada, ze se preci jen domluvime.
Dostavame se k Euricovi domu, budu se o nem jeste podrobnejzi zminovat, a proto bude pro tuto chvili stacit, ze se jedna o manzela dcery slavneho a zde velmi vyznamneho muze Pana Trachty, ktery je po smrti. Eurico je sverazny pan, ktery cely svuj zivot pracoval v radiu. Je to na prvni phled patrne, ihned po prijezdu utika ke svemu pocitaci, odkud pousti nejruznejisi muziku. Miluje Brazilskou muziku, ale take napriklad ceskou Raduzu, nebo Nohavicu. Velmi usmevne :) V mensim bilem domecku se setkavame i s pani Leonidou Trachtovou, uzasnou energickou zenou, primou dcerou od jiz zmineneho pana Trachty.
Kolotoc se roztaci, vymena slovicek, pripitek slivovici, ktera se nam zdarne podarilo privezt. Mluvit tu muzete cesky, staci napriklad rici: Da si nekdo slivovici? V tu ranu jsou vsichni v jidelne... ale jiste, jiste, pritakavaji s rozsvicenyma ocima. Toz jsme si dali :)
Nemohu vyjit z uzasu, stojime na brazilske pude v cechem zalozenem meste a kolem sebe Moravu - vysivane decky, nejruznejsi ozdubky, panenky v krojich a jeste k tomu na nas mluvi cesky rodily Brazilec. Za chvilku prijde Evandro povida nam jeho maminka Leonida (Trachtova), to je ten, ktery Vam vymyslel praci. Spat budte u jednoho z nasich kamaradu Paula, ten prijede odpoledne. Ted si bezte odpocinout ja zatim uvarim obed. Uplne vsechno pani Trachtova cesky nezvlada a moc se snazi.
Jeste pred obedem prichazi Noemia, dcera pani Trachtove. Rodine vztahy zde nejsou slozite, ale ze zacatku se vnich moc nevyzname, bude proto lepsi, kdyz Vam draha domovino/chatrotino jak s oblibou rikavali lide z Batovi rodiny, do jednoho z prispevku vytvorim mapu vsech vztahu. Nema smysl psat, ze je Noemia stejne charizmaticka a prijemna, to se totiz da rict uplne o vsech, a proto jen zminim, ze je to doktorka, ma nadherny usmev a je neodmyslitelnou soucasti zdejsi velke rodiny (rodinou nazyvam rodinu Batovu, Trachtovu a okruh pratel se kterymi se tu nejcasteji potkavame)
K obedu dostavame zdejsi specialitu, jakesi pralesni ovoce, nazývá se "Peki".
Kouzlo je v tom, ze vzadnem pripade nesmite tento plod ve svych ustech skousnout, uvnitr jsou ukryty bodliny, ktere by Vas mohly seredne popichat. V podstate se ji pouze jeho slupka, ktera se da seskrabat nozem nebo pomoci zubu primo v puse. Obed je vynikajici, zakladem jsou fazole a ryze a maso jak rika pani domaci. Zdejsi zeme chova spoustu dobytka a tak je hovezi velmi levne, narozdil napriklad od ryb.
Prichazi Evandro Trachta, podnikavy clovek presne jako jeho deda. Je to veterinar a v soucasnosti vlastni nekolik vlastnich patentu na odebirani krve zvirat a dalsi veci. Vita se snami opravdu srdecne a hlavne plynulou cestinou!!! Jak se mate, ja jsem Evandro, zitra si ukazeme co budete delat, spat budete tam a tam. Spolecne snim prichazi profesorka z mistni uneverzity, pro kterou budeme nasi praci castecne delat. Jedna se o to ze Vazeny pan Jindrich Trachta - spolupracovnik J.A.Bati po sobe zanechal nemalou sbirku knizek a je potreba je usporadat a katalogizovat. Pani profesorka pak nasi prace vyuzije ke svemu post docu.
Po opetovne uvitani slivovici se loucime, vyrizujeme skype hovory a cekame Paula, u ktereho mame spat.
Paul prijizdi kolem pate, jeste nez se vydame ke me domu, pojedeme s prateli podivat se na zachrannou stanici papousku. No to je vyborny napad, souhlasime. V tu ranu se do mistnosti nahrnou vscihni jeho pratele (rodina). Nasedame do auta a hura kamsi pryc.
Vyjizdime z Bataypory a pochvili skonci silnice. Docela dlouho jedeme po hlinene ceste az na jakousi farmu, nejvetsi srandou je, ze v aute stale drnci ceska muzika. Vsichni, ktere doposud poznavame uz v Cechach byli a doslova miluji nasi kulturu, vsechny spojuje taneční skupina KLENOT. Ovsem nenchte se milit Vazeni pratele, nejedna se o skupinu, ktera by tancovala sambu, kapueru, nebo cokoli brazilskeho. Vazeni pratele jedna se o Moravske tradicni tance, ktere nezname ani my s Katkou. K tomu se pozdeji jeste vratim.
Farma jak se pozdeji dozvidame, slouzi jako zachranna stanice pro poranene papousky a jine vzacne ptaky. Na stromech tu jsou volne velci papousci Arra, na zemi pavi a nejruznejsi kachny, v kleci mensi papousci . Dale zde muzete najit rybnicek na chytani rekreacni chytani ryb a restauraci spristreskem. Podivejte, hlidac prave dava jednoho Arru na noc do klece povida nekdo z nasich. To by jste meli videt, obrovsky ptak Arra chodici po zemi jako holub jde na zavolani hlidace po svych dvou nozkach az ke kleci. Hlidac bere dlouhou tyc, Arra si na ni vyskakuje a odnasi papouska k nam. Bere ho na ruku a rika, taky si to vyzkousejte, staci takhle nastavit ruku. Zpocatku to neni snadne papousek se obrovskym zobakem pokazde nakloni k moji ruce, aby zautocil na nepritele, posleze ucuknu. Zkousim jinou techniku, na zem pokladam predlokti, papousek je na zemi a pomalinku jde ke me, jakmile uvidi moji ruku, zvedne paratek a vyskoci na predlokti. To je nadhera, neni zrovna lehky, ale koukam se do oci velkemu Arrovi :) Katka zkousi to same, rozdil je pouze v tom, ze zrovna tetno je palicaty a Katku nechce pustit :) Je to velká sranda.
Cela skupina, ktera nas doprovazi, se odebira pod strisku restaurace. Dostavame zde jakesi lupinky z ususene rybi kuze, nebo zdensi susi. Kdo by to byl rekl ze si v Brazilii muzete dat nejlepsi sushi na svete :). Nasleduje ukazka ceskych lidovych tancu - polka a jine a uz nezbyva nez se odebrat k Paulovi domu, abychom se mohli pomalinku uvelebit ke spanku. Byl to preci jen dlouhy den.
A on jeste nekonci? Museli jsme neco preslechnout, cela parta mladaku, co s nami byli na papousci farme nas doprovazi i k Paulovi, s taskami plnymi plechovek... Slivovice, pivo a brazilsko-ceska konverzace. Zabava nam vystacuje do prvnich rannich hodin, kdy jdeme spat. Paul pro nas ma jeden pokoj, jednu normalni a druhou nafukovaci postel, sam spi se svoji uzasnou starsi maminkou v druhem pokoji.
Žádné komentáře:
Okomentovat