Po 15 hodinach priletame do Brazilie. Nadherny pocit- uz jen kuli noham :) Kapitan letadla hlasi podivejte se dolu, to je Rio. Za malou chvili je citit klesani. Venku je asi 28 stupnu, neco okolo 16:00, zimni rocni obdobi a pozvolna zapadajici slunce.
Trochu se rozkoukat a honem ven. Neco je jinak... barva vseho okolo, stromy lide - je tu citit puls zivota, pomale nadechy a vydechy zdejsi zeme se nam rychle dostavaji pod kuzi... klid, pohoda... to je neco.
Musime se spoji s Brianem napada me. Kdo ze je to Brian? Uzasny clovek, ktery nam nabidl uvelebit se na jeho "gauci" na jednu noc. Jak jsem se totiz jiz pred casem dozvedel, existuje jedna unikatni sluzba, ktera Vam diky sve nemale siti uzivatelu pomuze najit ubytovani zdarma "na gauci" v miste Vasi cesty. Napiste kdo jste, co delate, co muzete naucit, po pripade privezt, kam jedete, kdy tam budete, dodate par duveryhodnych fotek a sluzba rozesle Vas profil vsem, kteri by mohli mit v danem miste zajem Vas ubytovat. Vrele doporucuji! Brian je clovek, ktery se ozval me v Sao Paulu.
Do mesta vyrazime letistnim autobusem, ktery neni levny, ale oproti taxi sluzbe stale jeste dostupny. Opet se meni plan a to primo v autobusu. Z radia hlasi cosi zdejsich nepokojich. Proc zrovna v ulici kam jedeme? Jednoduse, jeste nez jsme stihli na nami smluvene misto dojet, policie uzavrela celou ulici. Zrovna zde totiz protestuji lekari proti vlade. No co naplat, diky sympaticke pani z Columbie vystupujeme nedaleko puvodniho mista. Maria pracuje v mezinarodnim obchode, cestuje po celem svete (Indie - pry za praci tam nejezdete, Cina...America Latina) zrovinka se vraci z letiste, kam vezla deti svemu manzelovi.
Vystupujeme na namesti republiky, dal se pry autobus nedostane. Opodal hraji lide jakousi Pracovni operu. Moc nerozumime, ale hudba nadherne dokresluje vecer. Cekame tu na Briana, predstaveni konci zrovna ve chvili kdy si nas vsima jeden z hercu. Povida neco o opere, kyvame hlavou az do chvile kdy zjisti ze nerozumime ani slovo. Ze souboru obratem pribiha clovek, ktery umi anglicky. Opera je o utlacovani pracovniho lidu, ja jsem autor a mimochodem mam s sebou tyhle seminka - novou superpotravinu, ktera roste vsude, ma uzasne nutricni hodnoty...uf neni to dealer spadne mi kamen ze srdce. Je to opravdu zajimavy clovek, Green peace, zelena strava, muzika, tahle opera a mnoho dalsiho. My uz ale musime jit, Brian pise: Za chvilku jsem u Vas pojdte do Metra.
Sjizdime eskalatorem dolu, kdyz v tom kdosi vykrikne JAK ( zkratku meho jmena) Brian je primo vedle nas a jede eskalatorem presne opacnym smerem. Opravdu jsme se sesli, mam obrovskou radost.
Brian je asi 185 cm vysoky, cernovlasy sympatak. Pochazi z Ria a tady v Sao Paulu zije sam se svoji velmi dobrou kamaradkou Adeline. Pracuje ve spolecnosti, ktera lidem zajistuje hotelove sluzby.
Jedeme zdejsim metrem na puvodne sjednane misto, reknu Vam vetsi splet nejruznejsich tunelu metra jsem nevidel. Jedno metro je automaticke bez ridice, o patro vys jezdi metro normalni. Je patek a v zaplave lidi se da jen tezko sledovat, kudy to vlastne jdeme. Nahoru, pak dolu, do jednoho metra jedne barvy a zase do jineho. Jen vsuvka, podle nekolika lidi, by Sao Paulo melo mit nevo okolo 10 milionu lidi obyvatel.
Z metra vylezame na asi nejznamejsi tride tohoto mesta, Avenida Paulista. Tempo je rychle, bezime za Brianem. V ulici jsou z dalky slyset protesty lekaru, vedle nas je koberec, na kterem tancuje imitator Michaela Jackesona. Tohle je ulicka cokolady a hned vedle ulicka homosexualu, za dalsim rohem bydlim ja, otaci se na nas Brian.
Nadherny bytecek 2+1 vedle jakesi rusne restaurace. Davame si sprchu a mirime do mesta na veceri spolecne s Adeline,Brianovou nejlepsi kamaradkou . Stejne jako Brian i ona je uzasna, pracuje v cestovnim ruchu, nadherne se smeje a srdce ma na dlani. Jsem moc rad, ze jsme se sesli v teto sestave :)
Veceri si davame ve zdejsim nakupnim centru, neni to zrovna brazilska kuchyne, ale ja dnes snim cokoliv :) Po ceste zpet do bytu jdeme opet po hlavni tride, je jeste vice plna nez pred tim. Lide, hlavne mladi lide, ale neni to podminka postavaji okolo hospod a v malych hlouccich se bavi. Pritom se nejdena o zadne velke bary, vlastne jde casto o jednu mistnost s prodejnim pultem, kam by se vic jak tri lide nevesli. Vsichni si nas pri pruchodu davem prohlizi. Jak nam pozdeji vysvetluje Brian, nikdo tu nechce byt bily a tak trosku vynikame. Obzvlastr se to dari Katce, pro svoje blondate vlasy, je neustalym tercem pohledu muzu i zen :)
U jedne vetsi skupinky se zastavujeme, probiha zde exhibice jedne mlade party tanecniku, kteri vzivaji dav aby sel tancit na moderni muziku.Dlouho se nenechame premlouvat :) Nadherna atmosfera, to Vam povim.
Jsme na byte, unaveni jeden vedle druheho. Jeste si slivovici pripijime na zdravi, davame si zaslouzenou sprchu a hura do postele, zitra je taky den.
Žádné komentáře:
Okomentovat