Je sobota a my opět vyrážíme na výlet. Čekáme zhruba do dvou hodin než se Marcel, náš kamarád dostane z práce, balíme spacáky a startujeme auto.
Od kluků víme pouze to, že jedeme někam do Kostariky, což nám matně připomíná jeden stát a vzhledem ke vzdálenosti se nám tato možnost zdá více než nepravděpodobná. Dále víme, že si máme vzít spacák a trochu teplejší oblečení. Tož jasně :)
Cestu autem Vám nebudu popisovat, důležité je, že trvala něco přes 3 hodiny a byla dosti únavná a ještě o něco únavnější, když jsme dojeli k řece Paranná na břeh a Germino řekl, tak támhle přes řeku je Bataypora :) No věřili by jste tomu, objíždíme celé Matto Grosso do sul, aby jsme se dostali na druhý břeh od Bataypory :) Ještě ke všemu zde jezdí trajekt :) Je to velká sranda.
Už je tma a my stále pokračujeme, v tom se před námi objeví obří transparent - vodní park s názvem Costa rica :) Už je nám to o něco jasnější, takže se jedeme koupat :)
Po půlhodinovém přejezdu polní cesty se dostáváme do městečka, kde má zábavní park být a konečně ho i nacházíme. Kluci tu jsou poprvé stejně jako my... Přijedeme před restauraci a začíná opravdová legrace. Jakube, ty půjdeš dovnitř a budeš jediný kdo bude mluvit. My budeme předstírat, že jsme z České republiky. Ale jistě, souhlasím na návrh kluků.
Vcházíme dovnitř na recepci. Hodně lámanou portugalštinou začínám konverzaci. My jsme z České republiky a hledat misto kde my přespat... Pán za recepcí si nevěřícně měří celou naši skupinku a pak říká, ano zajdu pro vedoucího. Kluci májí co dělat, aby se nezačali smát :) Cítím to dost podobně. Přichází starší pán. Co by jste rádi? My být z České repbuliky, hledat místo na kempování. V tom začal výčet možností... máme tu chatky se sprchou a oddělenými ložnicemi, taky místo na stanování, ale myslím že je chladno a cena za osobu je 50 brazilských reálů....kůrnik to je dost. V tom se do rozhovoru vkládá Marcel, snaží se použít těch pár českých slovíček, které zná. My chtít koupat a ukazuje na bazén na obrázku. No tak to bude problém odpovídá pán, bazén je totiž kuli chladnému počasí zavřený.... v tom nám spadnou hračky do kanálu. Dobře my se rozmyslet venku.... a celá skupina jde ven.
Kluci jsou trošku naštvaní na Marcela, jeli jsme sem docela dlouho a nakonec je zavřeno. No, co se dá dělat, to se stává... Jedeme do města a u betonového stolečku na nábřeží rozvíjíme strategickou poradu. Germina napadá, že má svého kamaráda ve vedlejším městě, jedeme!
Jedeme zpět přes stejnou hliněnou cestu, jakou jsme absolvovali sem. Jdeme na pizzu ve zdejším malém městečku a čekáme na kamaráda. Je to tu srandovní. Je to tu jakýsi sport či co, na hlavní 300 metrové třídě zde jezdí velkými reproduktory vybavená auta stále dokola s otevřenými okny. Mezi nimi gengy růžových přileb na růžových skůtrech a cyklisti. Myslel jsem si, že je to za chvilku přejde, ale oni jezdí stále dokola a ukazují, jak úžasná auta mají :) Nádhera :)
V polovině pizzy přichází Rafael, kamarád, u kterého dnes přespíme. Je to moc fajn chlap. Má zde menší domeček a protože jsme už všichni vyřízení, hned nás tam taky bere.
A pozor, přichází další sranda, možná bych jí měl zařadit do kategorie příspěvku - co je v Brazílii jinak. Není tu moc místa a tak na jedné matraci spím s Marcelem. Rozdělávám si spacák, svlékám se do trenek (spodního prádla) a zalézám do spacáku. V tom začnou zde přítomní brazilští přátelé mlaskat a cosi povídat... Jakube, to nejde... Co jako nejde, dívám se udiveně ze spacáku... No víš, ty máš na sobě jenom spodní prádlo - trenky a to nejde... Cože, dívám se vyděšeně... No, víš tady to není zvykem spát ve spodním prádle a tak by sis měl vzít něco delšího... No to mě teda pos... říkám si, vždyť jsem ve spacáku, nikdo mě nevidí...všichni se na mě dívají docela vážně... asi to tak i myslí... to ne přátelé říkám si, vy mi přeci nebudete říkat v čem mám spát, nahý nejsem. Pokud se ptáte, zda jsem si kraťasy nakonec vzal, odpověď zní ano, respektuji zdejší zvyklosti. Ostatně ženy do kostela taky nosí delší sukně a zahalená ramena :)
Krásné sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat